Každé ráno, v každých zprávách v tv, rádiu či na internetu v úvodníku slyšíme, kolik testů se provedlo, kolik nových pozitivních máme, kolik jich je celkem za celou dobu, kolik lidí zemřelo dnes, včera a od začátku epidemie a, jen tak mimochodem, kolik se jich uzdravilo. Ano, řeč je o nákaze Covid-19 a ano, žijeme v době covidové!
A dál v každém druhém článku Z domova i Ze světa čtu o tom, že „vláda dělá chybu s rychlým rozvolňováním“, že „počet nově nakažených neklesá, jak bychom chtěli“, že „opatření zůstanou nebo se případně přiostří, dle situace“, „musíme mít opatření“, „pozor, lidi zaplní obchody před vánoci“, „nechvátejme s rozvolňováním“, „rozvolněme, chceme pracovat a vydělávat“, „kompenzace, příspěvky, výdaje…..“ atd. atp.
A celou dobu si říkám, kde je hlavní apel na to, aby se lidi snažili neblbnout?! Psychologické knížky jsou plné pozitivního přístupu, ale od vlády, od médií a pomalu ani od odborníků se jich člověk nedočká. Jen příkazy, zákazy nebo kritika.
A co bez ohledu na to, co se na nás chystá zeshora (berte, jak chcete – bůh ani vláda se na náš názor ptát nebudou 😉 ), žít pozitivně a s rozumem?!
Malé desatero života v době covidové:
- Umývám si ruce, jak jsem byla zvyklá – teplou vodou a mýdlem, před jídlem, po jídle, po ránu i k večeru, při použití toalety doma i jinde, případně, když jsem se prostě někde upatlala. A prskám a kašlu se zakrytou pusou. Takže žádná velká změna.
- Jdu-li mezi lidi, jsem ohleduplná – nasadím roušku nebo tunel, párkrát zamrkám, než se mi odmlží brýle a je to. Inu, v práci, v buse i v obchodě je to stejné. Však to zvládnu. A když se směju, stejně to prozradí moje oči! 🙂
- Jsem-li venku dostatečně daleko od lidí, obličej mám odhalený a zhluboka dýchám. A ano, je to skvělé! 🙂
- Na nákupní košík si klidně sáhnu holou rukou, jen u vchodu do obchodu si nacákám na ruce desinfekci a rovnou s ní přetřu i madla košíku. A hned mám klid na duši, víc stejně udělat nemůžu. A rukavice nebo pytlíky na jedno použití akorát tak zvyšují množství zbytečného odpadu.
- V práci piji ze svého hrnku, děti mají svou láhev do školy taky, jídlo z domu s sebou – žádná změna.
- Bez velkých společenských akcí se obejdu – vliv na mou kvalitu života to fakt nemá.
- Sportovat můžu i venku a bez roušky – takže pohoda.
- Doma s rodinou si na roušky nehrajeme, smysl to nemá, pokud tedy nejsme covid pozitivní.
- Zprávy o aktuální situaci filtruji na ty, které se mne bezprostředně dotýkají – mám co dělat, abych myslela i na jiné věci, ne?! 😀
- A rozvolňování znamená, že nebudu tolik koukat na otvírací doby, ale rozhodně kvůli tomu nestrhnu nákupní vozík. A viry, pokud vím, naše nařízení nečtou, takže si asi pohov nedají. Takže klid. 😉
A pokud se trochu oprostíme od našich ambicí, trochu slevíme z naší pohodlnosti, obrátíme se k sobě a podáme si pomocnou ruku, máme spolu celkem slušnou šanci vše zvládnout!
