Miluji všechny bylinky a potřebných je „něurekom“, a mám jich na zahrádce opravdu mnoho. Leč k některým chovám přátelský, ba až vášnivý vztah. Podezřívám je, že si mne samy přibírají do své aury a já je podvědomě pouštím do té své. Dle mého je to opravdu o tom nevyzpytatelném energetickém působení mezi živými organismy. Tento zvláštní vztah je v čase proměnlivý. Bylinka, která mne jednou přitahuje svou vůni, příště může být nezajímavá či až nepříjemná.
Své první bylinky jsem přijímala opravdu jen intuitivně, emočně. Velké trsy sušené máty jsem si tahala už jako dítě v náručí do auta zabalené v novinách. Bez ní jsem od babičky prostě nejela, i kdybych se do auta neměla vejít. Rodiče měli naštěstí pochopení. 🙂
Babiččina dobromysl, yzop, máta, meduňka a řepík mi rostou v zahrádce ještě dnes. Jiné, jako např. divizna, levandule, mateřídouška, aloisie a měsíček si mne prostě našli.:)
Levandule lékařská
Levandule lékařská
Doma mi roste jeden keř levandule již 17 let. Květ má lehce rozvolněný, jemně fialový. Každý rok ji řežu kvůli místu hluboko do dřeva, ač všude varují, že se vysílí, vymrzne, nemá se to, atd… A ona prospívá a každým rokem mi dává náruč plnou úžasně vonících květenství. Koupila jsem si jinou odrůdu, také levanduli lékařskou, s krásným tmavě fialovým kompaktním květem. Roste také hezky, pěkně voní, ale její vůně mne neoslovuje … nebo já ji?! A má dcera? Ta má raději vůni té nové.
A ještě třeba k yzopu, jeho nádherně hořce kafrovitá vůně, té se nedá odolat. Taková potřeba zabořit ruce do keříků nebo je jen pohladit a pak k rukám čichat a zhluboka dýchat… 🙂 A jak řekla jedna má kolegyně: „Ten ale smrdí.“ 😀
