„Sluncem prohřáté srpnové a zářijové dny leckoho z nás lákají na procházky lesem. S hlubokými nádechy vstřebáváme tu neuvěřitelnou energii, kterou les oplývá, vůně jehličí, hub, kvetoucích rostlin se nám vpisuje do paměti, stejně jako barvy, zvuky – je to harmonie života. Cestou domů si neseme v ruce kytičku vřesu. Tu jemnou něžně fialovou krásku, která nám bude celou zimu ve vázičce připomínat, jak krásně bylo v létě.“
Takto nostalgicky jsem přemýšlela nad vřesovou kytičkou, když jsem psala webovou stránku o vřesu obecném. A jako vždy, když píši z hlavy o mých oblíbených bylinkách, měla jsem pocit, že ač už snad o ní více napsat nemohu, na něco jsem zapomněla.
Vřesová kytička ve váze
A pak mi to došlo. Vřes má ještě jednu vlastnost hodnou zmínky. Je ozdobný a vydrží. Dáme-li jej doma do vázičky, nepřiléváme vodu. Stejně tak je možné je použít do suché vazby do podzimního věnce. Kytička vydrží celou zimu na pohled svěží a barevná. Jen se snažíme na ni nesahat, aby jí zbytečně neopadávaly kvítky.
Je také možné čerstvé svázané kytičky vřesu hned po příchodu domů vložit v mikroténovém sáčku do mrazáku a vyndat je během zimy. Ve vázičce nám opět krásně ozdobí náš prostor nebo je můžeme v případě nutnosti použít do čaje.
V lidové tradici vřes představuje symbol vzpomínek. V lidovém léčitelství je jemnou bylinkou (nejen) na neduhy močového ústrojí s možností dlouhodobého užívání bez nepříznivých účinků. Dopřejme si jeho jemnost a buďme k němu v jeho přirozeném prostředí ohleduplní.
